Pavel Prášek

Pavel Prášek bydlí nedaleko Tábora. Bydlí v renovovaném paneláku, který stojí v upravené zeleni, ve městě Soběslav. Je to zdatný cyklista, který však již několik měsíců čeká na operaci kyčle, takže sotva chodí. Pavel Prášek sbírá cokoli, co se týká skupiny Beatles a jejích členů. Většina knih v jeho bytě, v němž je i takzvaný Beatles pokoj, je s hudební tématikou.

„Na operaci půjdu v prosinci. Bolí to jako čert, zkrátila se mi i jedna noha. Ani na koncert Paula Anky v červenci jsem nemohl. Ale Paula jsem viděl 26. srpna v roce 1966 na Stadionu na Bazalech. Mám jeho podepsanou fotku,“ říká Pavel Prášek a zpoza skříně svého Beatles pokoje vytáhne takřka padesát let starý plakát, který zve na Anku do Ostravy.

Do pokoje Beatles, který Pavlovi zároveň slouží i jako pracovna, nesmí z hudebníků nikdo jiný než Beatles, jejich ženy a pak už jen Paul Anka. Právě deska od něj byla první cizí Pavlovou deskou.

„Byla to Diana. Bratr, který byl o 17 let starší než já, mi pak věnoval dalšího Anku a tím to začalo. Začala mě zajímat muzika,“ říká Pavel Prášek.

Co se týká své hudební jedničky má ale už dávno jasno.

„Beatles jsou mojí kapelou číslo jedna napořád. Začínal jsem s nimi, byla to jiná muzika. Vyrůstal jsem v Sezimově Ústí, jako kluci jsme chodili po venku a snažili se zpívat anglicky. Nosili jsme stejné účesy, jako Beatles. Sousedka Veselá, manželka předsedy národního výboru, na náš přitom řvala z okna, co tu řvete, jak ty kiesláci,“ vzpomíná Pavel Prášek.

V Beatles pokoji je v anglických barvách ustlaná postel, pěkné silniční kolo, na němž je vidět, že neslouží jenom pro parádu, hrací aparatura a pak už jen police a police se stovkami CD, LP, obrázky, knihami, nebo i suvenýry na téma legendárního liverpoolského kvarteta. Jednu z polic, která obsahuje šanony nadepsané konkrétními jmény členů Beatles, Pavel Prášek nazývá „estébáckou“.

„To protože, že si tam všechno důsledně řadím, jako si řadili estébáci,“ směje se Pavel, který některé své složky vyhotovuje ve dvou podobách – kopie originálů a originály. Pavel je členem Celorepublikového fanklub Beatlemaniaků. Klubový časopis je samozřejmě úhledně svázán do jednotlivých ročníků a k dispozici v Beatles pokoji.

Oficiální diskžokej

Pavel Prášek začínal jako zámečník v podniku Silon, který vyráběl vlákno a plasty, v Sezimově Ústí. V té dobře však už se svou hudební skupinou absolvoval hudební přehrávky a také se dozvěděl o možnosti navštěvovat takzvanou disko školu.

„Mělo to tři semestry. Chodili jsme tam jednou za měsíc. Někdy i častěji. Záleželo na tom, co se zrovna probíralo. Chodilo nás tam kolem třiceti, dvanáct nás to dokončilo. Šest dostalo amatérské diskžokejské oprávnění a šest profesionální. Učili jsme se rétoriku, psychologii, museli jsme se umět orientovat v hudební historii,“ říká Pavel Prášek.

Pak ale dodá: „Nám se do té školy nechtělo, voni nás chtěli mít podchycený, když jsme měli jako ten mikrofon a mluvili k lidem.“

Přesto do disko školy v krajském kulturním středisku v jižních Čechách chodili lidé třeba až z Karlových Varů, nebo i z Prahy, když na ně na pražské disko škole nezbylo místo.

„Kdo tu školu udělal, dostal umělecký průkaz pod krajským kulturním střediskem. Mohl se živit jako diskžokej, což byl určitě lepší džob než třeba zámečník v Silonce,“ říká Pavel Prášek, který u profese diskžokeje vydržel 30 let.

„Hrál jsem pod táborským Hi-fi klubem, hrál jsem naproti bývalým vodním stavbám ve velkém sálu na Hotelu v Sezimáku. V létě se hrálo na Hiltonu. Zajížděl jsem na Milevsko, jezdil jsem všude možně. Připravoval jsem i takzvané poslechové přehrávky s daným programem. Třeba se hrálo jenom Beatles, nebo Led Zeppelin, Creedence Clearwater Revival.“

Desky Pavel sháněl tak, že něco dostával od bratra, který žil ve Francii, od svého známého z Nizozemska, kterému na oplátku posílal české časopisy a literaturu, anebo jezdil na pražské ilegální burzy s deskami.

„Jednou jsme byli nad Hlavním nádražím, byla se mnou i dcera, té byly tak čtyři, pět let. Vlítli tam policajti a uzavřeli to. Já měl pod paží asi čtyři desky, ale přesto mě ten jeden policajt v pohodě pustil s docela vřelými, byť poněkud ironickými slovy, že se jistě vracíme z rodinné procházky,“ vzpomíná Pavel, který říká, že náklady na desky byly jednou z hlavních položek rodinného rozpočtu. Zvlášť, když musel kupovat desky na diskotéky, ale chtěl si kupovat i desky pro sebe.

„Za diskotéku jsem měl 120 korun a desky byly drahý. Měl jsem rodinu, chodil jsem tak taky brigády do Madety obracet sýry. V sobotu jsem přijel v noci ve dvě z diskoték a od půl pátý jsem byl na osm hodin na sýrech,“ říká.

Mr. John Lennon

„Já jsem šíleně miloval Lennona, mně se líbili jeho názory, Lennon mě u Beatles strašně podržel. Na druhé straně jsem měl rád i Ringo Stara, protože mi přišel takový odstrčený, takže toho bylo třeba ochraňovat,“ libuje si Pavel Prášek.

Na otázku, co mu tak na Johnu Lennonovi imponovalo, odpovídá: „Šel do toho, nebál se nikoho a zpíval, že je skutečný hrdina dělnické třídy. A skutečně jím byl. Nebál se. Líbil se mi ale třeba i Bob Dylan. To byl také rebel.“

Na otázku, co soudí o Yoko Ono, říká: „Lásce přeju, rozpad Beatles se svedl na Yoko, ale Linda na tom měla také svůj podíl, ale o tom se nehovořilo, protože Linda byla bokem, a Yoko byla provokativní. Ale třeba mi vadilo, že Lennon nechal Yoko autorsky se podílet na jeho deskách.“

U Beatles jako kapely se Pavlovi líbilo, že to byli obyčejní kluci, kteří si šli za svým. Že dle jeho slov makali, a nenechali si do ničeho kecat. Ale rád má i jejich producenta Eppyho (Brian Epstein), který jim hodně pomohl a Beatles takzvaně „udělal“.

„Na diskotékách jsem Beatles ale hrál spíše výjimečně, jen když si o ně lidé řekli, nechtěl jsem je nikomu nutit. Spíš jsem pouštěl jejich remixy. Třeba od holandských Stars on 45,“ tvrdí Pavel, k jehož hudebním láskám vedle Beatles a Paul Anky patří namátkou i Rolling Stones, Creedence Clearwater Revival. The Hollies, The Tremeloes nebo například The Yardbirds.

„Ze začátku mě bavil ale i jazz, Armstrong, černošská muzika. U nás, když přišel Semafor, když Suchý udělal Blues pro tebe, z toho jsem byl úplně odvařený,“ dodává.

Sbírka

V Liverpoolu byl Pavel Prášek poprvé loni a říká, že to bylo fantastické. Cestu do Liverpoolu dostal od dcery k Vánocům. Není to nic překvapivého, protože dle Pavlových slov, na svátky se v jeho rodině docela běžně obdarovává dary s tématikou Beatles.

„Můj synovec také sbírá Beatles, ten má všechny LP originály,“ zdůrazňuje Pavel.

Jemu samému prý v jeho sbírce citelně chybí americké vydání A Hard Day´s Night, které má jinak v osmi verzích.

Na otázku, co je chloubou jeho sbírky, odpovídá, že třeba japonské Weding Album v luxusním balení. A pak také pirátské desky Beatles, na nichž lze najít zajímavé věci.

„Třeba mám desku se švédským koncertem Beatles z roku 1963. Nebo s koncertem v Japonsku z roku 1966,“ chlubí se Pavel, podle kterého je kvalita zvuku pirátských desek spíše kolísává, ale v jejich případě nejde ani tak o kvalitní poslech jako o to, slyšet od Beatles ještě víc, než co jde slyšet z oficiálních nahrávek.

Pavel Prášek přitom nahlas ještě uvažuje o tom, že svou sbírku rozšíří ještě o další kapely, ale jen ty, které Beatles přímo konkurovaly v oficiálních hitparádách. Jako třeba The Animals a další.